Papírování s ohňostrojem - Akce 3.

Dnešní akce (26.října 2010) se odehrávala na nám dobře známém místě v okolí Horní Pěný. Cíl bych tentokrát o něco složitější než u předchozí akce, museli jsme zajistit vládní dokumenty a následně se bránit obrovské přesile nepřátel.

Začli jsme zhruba ve vzdálenosti 4 km od cílové oblasti v počtu tří lidí. Postupovali jsme lesem se zvýšenou opatrností,ale stálé jsme byli daleko od nepřátelské linie,takže jsme se spíš snažili neprozradit zdejším civilistům.
Zpočátku šlo všechno hladce,narazili jsme akorát na civilistu se psem,který se nám,ani ne tak díky nepozornosti, ale spíš kvůli špatnému terénu, ztratil kdesi za horizontem,takže to náš postup značně zpomalilo,mohl se totiž objevit kdekoliv.
Po chvilce čekání,kličkování a doufání,že na civilistu nenarazíme jsme se dostali až k malé cestě, po které sice projede za den jen několik málo vozidel,ale i tak jsme nic neponechali náhodě a jednotlivě jsme se pod krytím přesunuli. Následovala krátká cesta dalším lesem,
až jsme se dostali k hlavní silnici,kde hrozilo vcelku velké riziko prozrazení,zavrhli jsme přesun přímo a zvolili jsme přesun pod silnicí,kudy vedl potok.Roura byla dlouhá asi 25 metrů a rozhodně to nebylo nic pro ty,kteří trpí klaustrofobií.
Po protažením se rourou jsme celý zmáchaní poračovali v cestě skrz těžko prostupný porost,který tvořili především ostružiny.Už jsme se blížili k chatové osadě a postupovali jsme s maximální opatrností,když v tom se zpoza rohu vyřítila dodávka.Všichni jsme se na poslední chvíli svalili k zemi a nehybně pozorovali, co se bude dít. Z dodávky,která zaparkovala asi 20 metrů od nás vyšli dva civilisti, kteří si přijeli zřejmě jen něco vyzvednout, protože zhruba po dvou minutách stejnou cestou odjeli. Konečně byl vzduch čistý a my mohli pokračovat. Vše nám značně usnadnila roční doba a počasí, díky kterému bylo v chatové osadě jen velmi málo civilistů.
Postupovali jsme dál,vcelku riskantně,protože jsme museli po cestě! Druhá možnost byla pláž, to bylo snad ještě riskantnější,protože tam by na náš měl později nepřítel výhled ze všech stran.
Kupodivu jsme po cestě nenarazili na civilistu,ani jsme se nesetkali s odporem,takže tuto část bych označil za velmi snadnou a štěstí nám přálo. Po kilometru přesunu po cestě jsme se odpojili a zamířili do houští,ve kterém jsme si dali pauzu a probrali důkladně to co mělo následovat. V tomto případě zlikvidování nepřátel a získání cenných dokumentů,které nám měli určit další cíl v naší misi.
Plánování trvalo jen malou chvíli,jelikož jsme měli vše už jakžtakž promyšlené,jen se doladili detaily.
Vyrazili jsme vstříc našemu hlavnímu úkolu. Odstřelovač si našel vhodnou pozici,odkud mohl budovu,ve které se nacházeli dokumenty odstřelovat a likvidovat tak nepřítele.Zbyvající dva z nás vrazili se svými automaty do budovy.Za minutu bylo po akci. Počet mrtvých nepřátel přesáhl deset. Konečně jsme měli volný přístup k dokumentům,rychle jsme je zkopírovali na laptop a originál následně zničili.
Když jsme se do nich podívali,bylo nám jasné že jsme našli co jsme hledali. Nedaleko nás se nacházelo skladiště cocy.Na velitelství jsme dostali instrukce že pokud na něj přijdeme,má být označeno jako příležitostný cíl a protože nás vyjímečně těšilo,že dealerům překazíme kšeft,na nic jsme nečekali a vyrazili.Protože nepřítel,jakmile se dozvěděl o krádeži dokumentů,vyslal hlídky a dokonce i obrněné transportéry
cestou našeho postupu sem,museli jsme zvolit cestu po pláži,neměli jsme z toho pocit a po chvilce cesty se nám to taky potvrdilo. Nepřítel nás zřejmě viděl a už za námi svištěla jedna dávka z automatu za druhou,to všechno doprovázeno ječením,zřejmě velitele nepřátelské strany. Kryli jsme se za vším co bylo k dispozici,vlastní výbavu nevyjímaje. Po chvilce ustupování,při kterém jsme mimo jiné zlividovali přesnou palbou na deset nepřátel,
jsme utíkali pryč z pláže co nám nohy snažili,jelikož by stačilo už jen chvilka a dorazil by tam obrněný transportér,před jehož 50 mm kulometem bychom se opravdu neukryli. Zamířili jsme tedy k lesu,mimo cestu,takže jsme znemožnili transportéru nás pronásledovat a zároveň jsme se také zbavili pěších nepřátel.Pokračovali jsme mimo cestu podél lesa,skrz bažiny,až zpátky k chatové osadě,ve které jsme si mysleli že jsme ve větším bezpečí,ale dostali jsme se spíše do pasti.
chtěli jsme postupovat,ale na poslední chvíli jsme si všimli vycházejícího civilisty a jen tak,tak jsme se stihli ukrýt.Vrátit jsme se nemohli kvůli hustému porostu,kterým bychom nadělali velký rámus,na další straně byla branka,při jejímž přelízání bychom na sebe taky upozornili a civilisti zrovna na místech,ze kterých bylo všude vidět.Nejsnazší by bylo se jim ukázat a vysvětlit jim,že jsme vojáci a jaký účel má naše mise,ale to by nebylo moc moudré, jelikož v poslední době byli vztahy mezi civilisty a naší armádou velmi napjaté a byla vysoká pravděpodobnost, že by jsme byli úmyslně prozrazeni nepříteli. Po chvilce rozmýšlení jsme vydali zpočátku zavrhovanou cestou skrz roští,nakonec jsme se všichni protáhli,aniž bychom vzbudili rozruch a pokračovali v cestě ke skladišti.
Za chvíli jsme dorazili k fotbalovému hřišti, od kterého už nás dělilo k našemu cíli asi 500 metrů.Na hřišti zrovna hráli dvě děti kopanou a protože jsme neměli skoro žádné informace o rozmístění hlídek u skladiště a děti byli očividně zdejší,poprvé jsme se prozradili.
Ze začátku z nás byli udivení a značně nedůvěřivý,ale po chvilce povídání a rozdání veškěré čokolády co jsme měli u sebe,nám prozradili přesné rozmístění hlídek! Kdyby byl s námi nějaký vyšší důstojník, zřejmě by nás za tuto volbu získávání informací ztrestal,ale byl to nejrychlejší způsob a jelikož jsme byli hledaní,neměli jsme času nazbyt.
Rozhodli jsme se jednat rychle! Rozloučili jsme se s dětmi a ještě jednou jim poděkovali.Náš odstřelovač si našel vhodné místo,aby měl výhled na skladiště a zbývající dva,opět nasadili ,,poker face,, a se svými automaty vtrhli do skladiště.Tady byl odpor poněkud razantnější, zaprvé byli nepřátelé informování, že je možnost,že se ukážeme a za druhé zde bylo asi 15,dobře vycvičených a přesných vojáků, kteří stáli proti nám. Po pěti minutách přestřelka ustala a my měli čas umístit výbušninu a mezitím zmizet. Vše jsme stihli v časovém rozmezí výbuchu.
Pak bylo už vše splněno a zbývalo se jen dostat k extraknímu bodu, který byl od nás POUHÝCH 500m.

Děkovali jsme bohu že jen tuto vzdálenost,protože nedaleko už jsme zase slyšeli střelbu z automatů a pokřik nepřátel, to už se k nám blížili se vší parádou,odhodlání nás rozstřílet jak se říká: Na hadry! Vyrazili jsme jak nejrychleji jsme mohli rovnou k extrakčnímu bodu, tam už na nás čekala helikoptéra,okamžitě jsme do ní naskákali a rychle odlétali zpět na základnu, ze vzduchu ještě kulometčík zabil několik nepřátel.

Akci jsme považovali za maximálně úspěšnou,jelikož na naší straně žádné ztráty nebyli a vztahy s místními se také nenarušili!